Classics

''Vítejte v literární kavárně!'' Potkávají se zde významní autoři. </style> <img src=https://papik.pro/en/uploads/posts/2022-07/thumbs/1659122762_5-papik-pro-p-art-drawings-cafe-7.jpg> </div> Nikdy nevíte, na koho zrovna narazíte. Chcete vidět, kdo je zde dnes? [[Ano]]

''Podívej!'' Jane Austenová. </style> <img src=https://i.pinimg.com/originals/3a/b5/79/3ab57950878d74f433b843ef44f6036c.jpg> </div> Na přelomu 18. a 19. století psala romány. Mezi její nejslavnější díla patří Pýcha a předsudek. Chceš se o ní dozvědět více? [[Ano, chci]] [[Ne, chci potkat někoho dalšího]]

Hlavním rysem jejích knih jsou inteligentní, morálně silné hrdinky, které ostře kontrastují s pošetilostí svého okolí. Její knihy se řadí mezi tzv. (text-style:"underline")[rodinné romány] - to znamená, že vykreslují běžný život střední třídy s důrazem na obyklé, každodenní činnosti. Mezi její díla patří Mansfieldské panství, Opatství Northanger, Rozum a cit, Pýcha a přemlouvání, Emma, Lady Susan a další. </style> <img src=https://i.etsystatic.com/14844722/r/il/326b4e/3294301851/il_570xN.3294301851_pbmo.jpg> </div> Chceš se setkat s dalšími autory, kteří se zabývají romancemi, nebo zkusit něco jiného? [[Romantické.]] [[Ne, chci potkat někoho dalšího]]

Je tu spousta autorů. Možná bude jednodušší zjistit, jaký typ knih tě zajímá. [[Strašidelné.]] [[Romantické.]] [[Divadelní hry.]] [[Fantasy.]]

Když se řekne upír, kdo tě napadne jako první? Mě Drákula. A víš, kdo ho napsal? [[Ano, vím]] [[Ne, kdo?]]

Víš, kdo je tohle? </style> <img src=https://i.pinimg.com/474x/ff/d2/c4/ffd2c4a05f0c61577f3df3a8f39005a9--emily-bronte-biographies.jpg> </div> Přece Emily Brönteová! Byla to birtská spisovatelka, která psala v 19. století. Její nejslavnější dílo se jmenuje na Větrné hůrce. Chceš, aby ti o své knize pověděla víc? [[Samozřejmě!]] [[Dalšího romantického autora.]] [[Ne, chci potkat někoho dalšího]]

Páni, dnes je zde sám William Shakespeare! </style> <img src=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/36/Shakespeare_Droeshout_1623.jpg> </div> Žil na přelomu 16. a 17. století v Anglii. Napsal 39 her, z nichž některé uváděl v Divadle Globe. Mezi jeho nejznámější díla patří Romeo a Julie, Kupec benátský nebo Sen noci svatojánské. Chceš slyšet názvy ještě nějakých jeho her? [[Určitě.]] [[Kdo dál psal divadelní hry?]]

Víš, která kniha patří mezi nejprodávanější knihy na světě? Přece Harry Potter. A tady je jeho autorka: Joanne Rowlingová. </style> <img src=https://i0.wp.com/bucketlistbookshop.com/wp-content/uploads/2018/04/jkrowlingpr_s01_00057_v4.jpg> </div> Joanne se v roce 1965 narodila ve Spojeném království. Kromě toho, že napsala několik knih (k těch se dostaneme ještě později), také pracuje jako filmová producentka (podílela se na adaptacích svých knih). Mezi knihy, které napsala, patří všech 7 dílů Harryho Pottera, trilogie Fantastická zvířata, román Prázdné místo, detektivní série o Cormoranu Strikovi, pohádka Vánoční prasátko nebo Ikabog. [[Další fantasy autor.]]

Hlavními postavami Na větrné hůrce jsou Kateřina a Heathcliff. </style> <img src=https://d25-a.sdn.cz/d_25/c_img_F_Hs/bGFOmr.jpeg> </div> Celý román je vyprávěný z pohledu pana Lockwooda, který si na vřešovišti pronajme panství, ze kterého nahlíži do místních vztahů. Pan Heathcliff je velmi nevypočitatelný, hrubý a prudký člověk. Kateřina je oproti tomu živá a veselá. Přesto se do sebe zamilují! [[Dalšího romantického autora.]] [[Ne, chci potkat někoho dalšího]]

Romantické knihy vznikaly i u nás! Jedním z jejich spisovatelů byl Karel Hynek Mácha. </style> <img src=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e5/Jan_Vilímek_-_Karel_Hynek_Mácha.jpg> </div> Byl to zakladatel moderní české poezie. Proslavil se především lyricko-epickou poemou Máj. O té jsi už určitě slyšel. Pokud ne, určitě ti do ní dá nahlédnout. [[Podívat se na Máj.]] Myslím, že romantických autorů jsi už potkal až až. Teď je na čase zkusit štěstí někde dál. Co by tě zajímalo? [[Fantasy.]] [[Divadelní hry.]] [[Strašidelné.]]

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. I světy jich v oblohu skvoucí co ve chrám věčné lásky vzešly; až se – milostí k sobě vroucí změnivše se v jiskry hasnoucí – bloudící co milenci sešly. Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá – ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela a sama k sobě láskou mřela. Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín, až posléze šerem v jedno splynou. S nimi se stromy k stromům vinou. – Nejzáze stíní šero hor, tam bříza k boru, k bříze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spěchá. Vře plnou – v čas lásky – láskou každý tvor. Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí, se skály v břehu jezera daleko přes jezero hledí. To se jí modro k nohoum vine, dále zeleně zakvítá, vzdy zeleněji prosvítá, až v dálce v bledé jasno splyne. Po šírošíré hladině umdlelý dívka zrak upírá; po šírošíré hladině nic mimo promyk hvězd nezírá; Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý, v ubledlých lících krásy spějí. Hodina jenž jí všecko vzala, ta v usta, zraky, čelo její půvabný žal i smutek psala. – Tak zašel dnes dvacátý den, v krajinu tichou kráčí sen. Poslední požár kvapně hasne, i nebe, jenž se růžojasné nad modrými horami míhá. „On nejde – již se nevrátí! – Svedenou žel tu zachvátí!“ Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá, bolestný srdcem bije cit, a u tajemné vod stonání mísí se dívky pláč a lkání. V slzích se zhlíží hvězdný svit, jenž po lících co jiskry plynou. Vřelé ty jiskry tváře chladné co padající hvězdy hynou; kam zapadnou, tam květ uvadne. Viz, mihla se u skály kraje; daleko přes ní nahnuté větýrek bílým šatem vlaje. Oko má v dálku napnuté. – Teď slzy rychle utírá, rukou si zraky zastírá upírajíc je v dálné kraje, kde jezero se v hory kloní, po vlnách jiskra jiskru honí, po vodě hvězda s hvězdou hraje. Jak holoubátko sněhobílé pod černým mračnem přelétá, lílie vodní zakvétá nad temné modro; tak se číle – kde jezero se v hory níží – po temných vlnách cosi blíží, rychle se blíží. Malá chvíle, a již co čápa vážný let, ne již holoubě či lílie květ, bílá se plachta větrem houpá. Štíhlé se veslo v modru koupá, a dlouhé pruhy kolem tvoří. Těm zlaté růže, jenž při doubí tam na horách po nebi hoří, růžovým zlatem čela broubí. „Rychlý to člůnek! blíž a blíže! To on, to on! Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenž pod ním svítí, ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže. Vzhůru po skále lehký krok uzounkou stezkou plavce vede. Dívce se zardí tváře bledé za dub je skryta. – Vstříc mu běží, zaplesá – běží – dlouhý skok – již plavci, již na prsou leží – „Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář jí známou osvítila tvář; hrůzou se krev jí v žilách staví. „Kde Vilém můj?“ „Viz,“ plavec k ní tichými slovy šepce praví: „Tam při jezeru vížka ční nad stromů noc; její bílý stín hlubokoť stopen v jezera klín; však hlouběji ještě u vodu vryt je z mala okénka lampy svit; tam Vilém myšlenkou se baví, že příští den jej žití zbaví. On hanu svou, on tvoji vinu se dozvěděl; on svůdce tvého vraždě zavraždil otce svého. Msta v patách kráčí jeho činu. – Hanebně zemře. – Poklid mu dán, až tváře, jenž co růže květou, zbledlé nad kolem obdrží stán, až štíhlé oudy v kolo vpletou. Tak skoná strašný lesů pán! – Za hanbu jeho, za vinu svou měj hanu světa, měj kletbu mou!“ Obrátí se. – Utichl hlas – Po skále slezl za krátký čas, při skále člůn svůj najde. Ten rychle letí, co čápa let, menší a menší, až co lílie květ mezi horami po vodě zajde. Tiché jsou vlny, temný vod klín, vše lazurným se pláštěm krylo; nad vodou se bílých skví šatů stín, a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“ V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“ Je pozdní večer první máj – večerní máj – je lásky čas. Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: „Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“ //Tak tohle byl Máj - nebo aspoň jeho první část.// Myslím, že romantických autorů jsi už potkal až až. Teď je na čase zkusit štěstí někde dál. Co by tě zajímalo? [[Fantasy.]] [[Divadelní hry.]] [[Strašidelné.]]

Bram Stoker. </style> <img src=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/34/Bram_Stoker_1906.jpg> </div> Byl to irský spisovatel a kritik, který žil v 19. století. Napsal dílo Drákula, které bylo inspirováno knížetem Vladem III. a stalo se předlohou pro ostatní knihy o upírech. Celé dílo má strašidelný nádech a je psané ve formě zápisů v deníku a dopisů. Jestli se nebojíš, můžeš se potkat s dalším strašidelným autorem. [[Další strašidelný autor!]] [[Ne, chci potkat někoho dalšího]] , kdo není strašidelný.

Bram Stoker Tak teď už to víš taky! [[Ano, vím]]

O Psu Baskervillském jsi už určitě slyšel. Je to jeden z románů o slavném detektivovi Sherlocku Holmesovi. Ale víš, kdo ho napsal? </style> <img src=https://cdn.britannica.com/00/79800-050-46931F71/Arthur-Conan-Doyle.jpg> </div> Ano, tohle je on. Sám Arthur Conan Doyle. Chceš o něm slyšet víc? [[Ano, povídej.]] [[Ještě jednoho autora!]]

Arthur byl britský spisovatel, který vymyslel Sherlocka Holmese (slavného detektiva, který bydlel na Baker Street 221b) - ten zásadně ovlivnil podobu detektivek. Byl velmi aktivní v politice. Sám dokonce kandidoval do parlamentu a zasazoval se o dodržování práv. Mezi jeho zájmy patřil také sport - konkrétně automobilismus a lyžování. [[Ještě jednoho autora!]]

//Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné – když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání velmi jemné zaťukání na dveře – a pak už ne. „Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné – jednou jen a pak už ne.“// Víš, která báseň takhle začíná? Havran. A nyní se můžeš potkat s jeho autorem. Edgar Allan Poe: </style> <img src=https://cdn.britannica.com/52/76652-050-F4A6B093/Edgar-Allan-Poe.jpg> </div> Edgar se narodil v Bostnu v Americe. Psal v období romantismu a to především fantastické a mystické příběhy. Založil detektivní a hororový žánr. Myslím, že strašidelna jsme pro dnešek už měli dost. Je na čase setkat se s něčím novým. Tak kdo to bude? [[Romantické.]] [[Divadelní hry.]] [[Fantasy.]]

''Historické hry:'' • Richard II. • Jindřich IV. • Richard III. • Jindřich VIII. ''Komedie:'' • Dva šlechtici z Verony • Jak se vám líbí • Marná lásky snaha • Zkrocení zlé ženy • Večer tříkrálový ''Tragédie:'' • Antonius a Kleopatra • Hamlet • Othello • Král Lear [[Kdo dál psal divadelní hry?]]

Moliér! </style> <img src=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/18/Moliere.jpg/228px-Moliere.jpg> </div> Francouzský spisovatel a dramatik, který žil v 17. století. Zabýval se tzv. (text-style:"underline")[nízkým dramatem], především komedií a fraškou, bajkou a tradikomedií. Jeho neznámějším dílem je komedie Lakomec, která byla poprvé uvedena v divadle v Paříži v září 1668. Tohle všechno byli zahraniční autoři. Teď bychom se tedy mohli podívat na nějakého z Česka. [[Karel Čapek]]

Karel Čapek byl český spisovatel, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf. </style> <img src=https://www.rodon.cz/admin/upload/ModuleAutor/1038.jpg> </div> Byl mladší bratr malíře a spisovatele Josefa Čapka. Mezi jeho nejlasvnější dramata patří Bílá nemoc, R.U.R., Věc Makropulos, Matka, ... Myslím, že to už by z divadelních her stačilo. Nakonec se podíváme na autory, co psali fantasy. [[Fantasy.]]

Ze světa fantasy autorů určitě nesmíme zapomenout na Tolkiena. </style> <img src=https://cdn.britannica.com/65/66765-050-63A945A7/JRR-Tolkien.jpg> </div> Celým jménem John Ronald Reuel Tolkien. Byl to anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor (přednášel starou angličtinu). Mezi jeho nejslavnější díla patří trilogie Pán prstenů a jeji prequel Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. K tomuto světu napsal i spoustu doplňkových knih - např. Silmarilion. [[Chci potkat ještě jednoho autora!]]

Víš, kdo je tohle? Dám ti nápovědu Aslan, Lucinka, Jitřní Poutník, ... </style> <img src=https://www.longlongtrail.co.uk/wp-content/uploads/2016/07/lewis.jpg> </div> Všechny jména z nápovědy patří do Letopisů Narnie a jejich autor je Clive Staples Lewis. Byl to irský spisovatel, který se ve svých dílech věnoval středověké literatuře, literární kritice a náboženství. Kromě Narnie napsal díla Kosmická trilogie, Velký rozvod nebe a pekla nebo Rady zkušeného ďábla. Jestli máš ještě čas, můžeme se podívat na dalšího autora. [[Jo!]] [[Zpátky do kavárny.]]

Letos se do kin dostal film Duna, jehož předlohou je kniha od Franka Herberta. </style> <img src=https://www.writersofthefuture.com/wp-content/uploads/2018/01/Writer_FrankHerbert.jpg> </div> Frank Herbert byl americký spisovatel. Živil se jako reportér, redaktor, fotograf a kameraman, lovil ústřice a dělal instruktora pro přežití v džungli. Jeho nejslavnější dílo je Duna, která pojednává o pouštní planetě Arrakis. Na ní se nachází vzácné koření, o které všechny rody soupeří. To by pro dnešek určitě stačilo. [[Zpátky do kavárny.]]

Tak jsi potkal všechny autory, kteří se zde dnes setkali. Doufám, že se ti čas strávený tady líbíl a že se snad uvidíme někdy příště!